Briefing paper 4: Vazby na ruské firmy ve zbrojním průmyslu v ČR a širším regionu; dánský a britský způsob kontroly zahraničních investic
Tento dokument je čtvrtým a poslední ze série briefing paperů, které vznikají v rámci projektu „Zmapování nástrojů na ochranu ČR před nestandardním ekonomickým chováním Ruské federace“. Projekt se soustředí na monitorování potencionálně rizikových ekonomických a finančních aktivit Ruské federace v České republice a dalších zemích, s nimiž je nejvíce ekonomicky provázaná, a analýzu institucionálních a legislativních mechanismů ke kontrole vstupu zahraničních investorů ze třetích zemí do strategických odvětví, jimiž ČR disponuje, včetně vytvoření návrhů na jejich posílení. Cílem čtyř tematicky zaměřených briefing paperů je seznámit veřejnost s dosavadními výsledky výzkumu.
— První briefing paper (k dispozici je plná verze i shrnutí) se zaměřuje na roli Gazpromu v plynárenském sektoru České republiky, Německa, Polska a Slovenska. Detailněji se věnuje diskusi o projektu Nord Stream II a představuje mechanismy na kontrolu zahraničních investic, které fungují v USA a Kanadě.
— Druhý briefing paper (k dispozici je plná verze i shrnutí) se věnuje roli ruských firem v ropném sektoru a jaderné energetice, přičemž zvláštní důraz je kladen na aktivity ruské státní společnosti Rosatom a jejích dceřiných firem. Obsahuje také případovou studii o maďarsko-ruské mezivládní dohodě na dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Paks a představuje mechanismy kontroly investic využívané v Německu a Polsku.
— Třetí briefing paper (k dispozici je plná verze i shrnutí) přináší informace o roli ruských firem v bankovním a strojírenském sektoru. Z institucionálních modelů na ochranu kritické infrastruktury, které mohou sloužit jako inspirace pro Českou republiku, představuje mechanismy fungující ve Finsku a Rakousku.
Tento briefing paper je věnován zbrojnímu průmyslu a představuje systém kontroly zahraničních investic v Dánsku a Velké Británii, zemích s jedněmi z nejotevřenějších ekonomik v EU i na celém světě. Situaci ve Velké Británii je věnována zvláštní pozornost, neboť vláda na podzim publikovala tzv. Zelenou knihu s návrhy na zpřísnění existujících opatření.
Ruské státní entity přímo nevlastní žádný český podnik fungující ve zbrojním průmyslu, ale vzhledem ke staršímu vybavení české armády - zejména jde o vrtulníky MI - je český stát do jisté míry závislý na dodávkách komponentů z Ruska. Tato závislost je zejména od konfliktu na Ukrajině sledována se zvýšenou pozorností a minimálně do roku 2025 je naplánována řada projektů, které mají za cíl modernizovat vojenskou techniku, přičemž nedílnou součástí těchto snah je snížení závislosti na ruských zbraních. Obecně se dá konstatovat, že se závislost na ruské či ještě sovětské bojová technice dotýká bojových vozidel pěchoty, protiletadlového raketového systému KUB, radarů protivzdušné obrany státu, tanků nebo vrtulníků. Česká armáda bojuje i s žalostným nedostatkem dopravních letadel. Proto je vedení MO odkázáno skoro výlučně na ruské a ukrajinské dopravce (v minulosti speciální jednotky z Prostějova měly při odletu do Afghánistánu využít služeb dopravního letadla typu AN-124 Ruslan).
Pro české zbrojařské firmy Rusko nepředstavuje příliš podstatný trh. V roce 2016 bylo do Ruska vyvezeno zboží v hodnotě 10,7 milionů Euro – přibližně 1 % celkového vývozu. Vývoz do Ruska se přitom vzhledem k ruské snaze dosáhnout v obranném průmyslu soběstačnosti týká zejména oblasti loveckých zbraní.
Podle vyjádření prezidenta Asociace obranného a bezpečnostní průmyslu ČR, Jiřího Hynka, v České republice nicméně není žádná zbrojařská firma, která by na ruském trhu byla závislá. Je nutné poznamenat, že podstatná část firem, které podléhají certifikaci Ministerstva obrany (MO), se navíc dle Hynka nezaměřuje přímo na zbraně, ale na výrobky dvojího užití. Jedná se zejména o díly v leteckém průmyslu.
Tento státní podnik, jehož zřizovatelem je Ministerstvo obrany ČR (MO), se mj. zaměřuje na opravu vrtulníků typu MI, výrobu pístových motorů a poskytování leteckého výcviku. LOM je členem obchodní komory ŘČSOK (Rusko-česká smíšena obchodní komora).
Vzhledem k certifikaci od ruských konstrukčních firem MVZ Mil a OAO Klimov je LOM Praha jedinou firmou v Evropě (mimo RF), která může provádět údržbu vrtulníků typu MI. Mezivládní dohoda umožňuje firmě dovážet produkty zbrojního průmyslu z Ruska. Podobnou dohodu o vojensko-technické spolupráci má v Evropě pouze Bulharsko.
Dceřinými společnostmi podniku jsou společnosti VR Group a.s (dodavatel výcvikových řešení pro ozbrojené síly) a LOM PRAHA TRADE a. s., která se zaměřuje na obchod se zahraničními partnery. Podnik má také 34% podíl ve společnosti LD Aviation Prague s. r. o. dodávající součástky do vrtulníků (zbylých 66 % vlastní firma Prestige Avation a. s.).
Podnik má bohatou historii (přímo navazuje na výrobce leteckých motorů Breitfield-Daněk vzniklý v roce 1915) a od roku 1954, kdy byl pod správou Ministerstva národní obrany, představuje strategického partnera pro Armádu ČR (AČR) v oblasti oprav vzdušných strojů. V této pozici zůstal i po roce 1989. V roce 2003 došlo ke sloučení firmy s Leteckými opravnami Kbely a v roce 2004 s Centrem leteckého výcviku. Od roku 2011 podnik poskytuje výcvikové služby i zahraniční klientele.
Právě v roce 2011 se však kvůli špatné finanční kondici podniku začalo diskutovat o jeho možné privatizaci. O nákup LOMu Prahy tehdy projevovalo zájem zejména Aero Vodochody vlastněné finanční skupinou Penta Investment. Z privatizace však sešlo, jelikož se podařilo podnik restrukturalizovat. Od té doby LOM Praha hospodaří s pozitivní obchodní bilancí.
MO na svém webu uvádí, že „riziko hospodaření (pro LOM Praha) představuje zejména situace ohledně Ruské federace, která komplikuje plynulost výroby z důvodu nedostatku náhradních dílů.“ Sám CEO Plánička prohlásil, že v „hospodaření a zajištění zakázkové náplně je LOM Praha stále přímo závislý na korektních vztazích s ruskými a ukrajinskými výrobci a konstrukčními kancelářemi.
Po uvalení evropských sankcí na Rusko panovaly u zástupců zbrojařského průmyslu i samotné firmy obavy, že by ruské firmy mohly LOMu odejmout certifikaci či případně zastavit dodávky materiálů. Jak v roce 2014 uvedla Marta Kopecká, tehdejší ředitelka odboru řízení organizací MO, v tom 2014 mělo navíc skutečně dojít ke zpožďování nebo neuskutečnění některých nasmlouvaných dodávek. Ruští dodavatelé totiž údajně dostali „doporučení z vyšších míst“ dodávky omezit.
Další riziko pro LOM představoval požadavek nizozemské vlády zařadit na sankční seznam i společnost Russian Helicopters, která zastřešuje ruské podniky ve vrtulníkovém průmyslu. Podle MO by ukončení spolupráce s těmito firmami vedlo k ohrožení české obranyschopnosti, neboť AČR by přišla o náhradní materiály pro vrtulníky MI. Proto MO prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí apelovalo na to, aby toto opatření nebylo přijato.
Zmíněné problémy však byly překonány a LOM Praha díky novým zakázkám nadále hospodařil v černých číslech. Předmětem kontroverze se nicméně stala smlouva z roku 2016, kdy LOM ve spolupráci s ruskou firmou Rosoboronexport zvítězil v tendru na údržbu čtyř vrtulníků MI afgánské armády. Kauza se dostala i na půdu poslanecké sněmovny, kde navázání spolupráce s ruskou firmou kritizoval předseda TOP 09 Miroslav Kalousek a označil je za porušení sankcí. CEO LOMu Plánička při hájení kontraktu argumentoval tím, že Rosoboronexport byl vyňat z amerického sankčního seznamu právě kvůli údržbě afgánských vrtulníků. LOM (opět ve spolupráci s Rosoboronexportem) zvítězila v roce 2016 i v zakázce NATO na modernizaci 4 vrtulníků typu MI.
Výrobce dopravních letadel, dříve známý pod jménem Let Kunovice, se stal majetkem ruské firmy UGMK, která se zabývá těžbou nerostných surovin, v roce 2008. Firma se dlouhodobě zaměřovala zejména na export letadel do Ruské federace. Kvůli této obchodní strategii se však dostala v roce 2015, kdy ruská ekonomika znatelně zpomalila, do finančních problémů. Před hrozící insolvencí firmu zachránila objednávka pěti letadel od čínské firmy Evektor Asia Pacific. Na uzavření tohoto obchodu se podílely i vlády obou zemí.
Na podzim roku 2016 se vyostřila situace uvnitř firmy, jelikož se rozšířily informace, dle nichž měla být výroba přesunuta do Ruska. Zaměstnanci vyhlásili stávkovou pohotovost a vyjednávání o budoucnosti firmy se musel účastnit i ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek a náměstek ruského ministerstva obchodu Andrej Boginskij. Na závěr bylo přislíbeno, že výroba se prozatím stěhovat nebude.
Přestože se firma zaměřuje na konstrukci civilních letadel, ruské zbrojařské firmy využívají její technologie i pro konstrukci bojových letounů. V prosinci 2017 náměstek ministra obrany Jurij Borisov oznámil, že ruské ministerstvo obrany zakoupí pro potřeby speciálních sil armády 18 letounů L-410 českého původu.
Polský deník Rzecpospolita přinesl zprávu o tom, že české firmy Exim Arms s.r.o. a Cairo CZ prodaly v únoru roku 2015 navzdory sankcím ruským odběratelům americké automatické pušky Bushmaster, německé Heckler-Koch nebo pistole typu Sig Sauer – několik stovek zbraní mělo být doplněno dodávkou několika desítek tisíc kusů munice. I přestože byly zbraně určené pro myslivce, polští novináři spekulovali, že se mohli dostat k separatistům na východě Ukrajiny. České úřady takovou možnost razantně odmítly. Firmy se hájily tím, že veškeré kontrakty byly uzavřeny před sankčním režimem.
Společnost Cairo CZ provozuje obchod se zbraněmi od roku 2004. Na českém trhu tato firma zastupuje například firmu Remington či Sellier a Beliot. V roce 2013 měla obrat 84 milionů Kč.
Vazby na ruský zbrojní průmysl Německo ukončilo vyřazením téměř veškeré techniky, kterou předtím využívala armáda NDR. Po sjednocení zůstalo dočasně ve výzbroji pouze 3 % východní výzbroje a výstroje. Do roku 2004 například existovala jedna letka Mig-29, několik let se rovněž využívala dopravní letadla (Tu 154 do roku 1997) a vrtulníky (Mi-8).
V době sjednocení Německo disponovalo přebytky moderních zbraní vlastní výroby, kterých se potřebovalo zbavit v rámci tehdejších smluv o odzbrojení a s výhledem na rozsáhlé snižování stavů. Okamžitým vyřazením sovětské/ruské techniky nevznikla žádná potřeba dodávek munice, náhradních dílů či servisu, na kterých jsou stále závislé některé státy V4.
V Německu rovněž existuje rozsáhlý zbrojní průmysl, který je schopen dodat celé spektrum zbraní. Při zohlednění výroby některých systémů (např. Eurofighter) v mezinárodních konsorciích, patří Německo k několika málo zemím, které si udržely vysokou míru soběstačnosti v oblasti zbrojní techniky a nejsou tedy natolik závislé (případně zranitelné) na dodávkách ze zahraničí. V roce 2016 bylo Německo až na 65. místě (pro porovnání Velká Británie byla 28. a Rusko 45.), co se týče objemu dovozu vojenského materiálu.
Německý průmysl je od srpna 2004 chráněný zákonem o zahraničním obchodě (tzv. Ausenwitschaftsgezetz), který i přes letošní aktualizaci umožňuje kontrolu akvizic v obranném průmyslu při koupi více než 25% podílu. V této souvislosti je zároveň potřeba připomenout, že na evropské úrovni v posledních měsících výrazně rezonuje debata na téma prověřování některých přímých investic ze zahraničí do členských států EU.
V roce 2006 ruská VTB Banka koupila 5 % akcií v evropském sdružení EADS (European Aeronautic Defence and Space Company EADS N.V.), které je výrobcem Airbusu, Eurofighterů a obecně leader v letecké, vesmírné a zbrojní technice. V roce 2007 byl tento podíl prodán ruskému výrobci United Aviation Corporation (UAC). Původním záměrem akvizice mělo být napojení na EADS za účelem společných projektů s perspektivou stát se strategickým akcionářem. Tento záměr nicméně odmítli ostatní akcionáři EASD. UAC se následně podílu zbavilo, aby zafinancovalo vlastní projekty.
Zbrojní a obranný průmysl Polska je především ve státních rukou a je navíc schopen uspokojit až 90 % domácí poptávky. To, že jsou polské dodavatelské řetězce natolik polocentrické – převážně závislé na národních subjektech, občas vede k problémům týkající se spolupráce s evropskými partnery. Dominantním výrobcem je společnost PGZ SA (Polska Grupa Zbrojeniowa) se sídlem v Radomi, která zastřešuje 64 firem.
Do roku 2013 se polský zbrojní průmysl kvůli malému odbytu potýkal s vážnými problémy. Po konsolidaci jednotlivých firem v PGZ SA nicméně vznikl silný ekonomický hráč, který získává domácí i zahraniční zakázky – především u aliančních partnerů a v Asii, export do Ruska je minimální.
Jedinou významnější investicí Ruska v Polsku byla akvizice Daewoo Motor Poland z Lublinu, kterou v roce 2003 převzala rusko-britská International Truck Alliance. Firma vyráběla užitkové a terénní vozy a také mj. dodala terénní vozy značky Honker Skorpion pro polský vojenský kontingent při invazi do Iráku. Posléze však Ministerstvo národní obrany za vlády Jaroslawa Kaczynského požadovalo, aby dodavatelé polské armády byli minimálně z 50 % vlastněni tuzemskými subjekty. To firmě způsobilo existenční problémy a v roce 2007 došlo k její likvidaci.
Rusko se zpravidla neúčastní ani polských armádních zakázek. Důkazem je tendr, který v roce 2012 vypsalo Ministerstvo národní obrany na vrtulníky. Přestože se firma Rosoboronoeksport chtěla zakázky účastnit, podmínky nesplnila. Přezíravost v účasti na státních zakázkách je však oboustranná a ruská strana polské účastníky armádních tendrů taktéž záměrně „diskriminuje“.
Slovensko se v regionu střední Evropy v oblasti zbrojního průmyslu řadí mezi země s nejvyšší závislostí na Rusku. Mezi nejvíce navázané odvětví na Rusko patří především letecký průmysl. Vysoká propojenost však existuje i v případě dodávek náhradních dílů pro armádní techniku. Podle některých bezpečnostních expertů může mít tato závislost, která v menším rozmezí existuje i v ČR, dokonce vliv na obranyschopnost a nezávislost Slovenska.
Pozitivní vztah některých slovenských politiků vůči Rusku a zmíněné vazby ve zbrojním průmyslu se promítly do toho, že po anexi Krymu část slovenských politických představitelů opakovaně vystoupila proti zavedení sankcí a uvalení zbrojního embarga. Podle vyjádření bývalého ministra vnitra Daniela Lipšice se proto zdá, že někteří političtí představitelé upřednostňují zájem na obchodě se zbraněmi nad zájmem Slovenska diverzifikovat obranný průmysl. Diskurs o výhodnosti a důležitosti ekonomické spolupráce s Ruskem svými výroky několikrát podpořil i Premiér Robert Fico.
Příklady konkrétních technologií s vysokou závislostí na Rusku:
Od vypuknutí konfliktu na Ukrajině se, podobně jako ve většině ostatních členských zemích NATO a EU, intenzivně řeší otázka snižování závislosti armády na ruské technice. V roce 2014 v souvislosti s tím obraně-bezpečnostní parlamentní výbor přijal usnesení o diverzifikaci dodávek energií a vojenského materiálu. Podle tohoto dokumentu by mělo Slovensko dávat přednost technice prioritně ze zemí EU a NATO. S podobným principem počítá i koncepce vzdušných sil.
Dále v roce 2016 došlo k představení nové Bílé knihy o obraně Slovenské republiky, která reagovala primárně na rychle se měnící bezpečnostní prostředí. V oblasti vyzbrojování byla zdůrazněna nutnost snižování vojensko-technické závislosti na Ruské federaci.
Nehledě na tato úsilí je dovoz výrobků obranného průmyslu z Ruska stále vysoký a v roce 2016 byl dokonce vyšší než o dva roky dříve. Podle výroční zprávy Ministerstva hospodářství tvořil dovoz výrobků obranného průmyslu z Ruska (podle čerpání udělených licencí) za rok 2016 3,5 miliónu eur, což je pouze o 200 tisíc eur méně než v případě USA. V roce 2014 bylo Rusko dokonce největším dovozcem výrobků obranného průmyslu na Slovensko, import tvořil téměř 2,96 miliónů eur, zatímco dovoz USA byl 2,77 miliónů eur.
Dánsko zatím žádný systém povinného prověřování investic nemá zaveden, ale vyjádřilo ochotu přizpůsobit se novým regulacím navrženým Evropskou komisí v září 2017. Dánská ekonomika patří mezi jednu z nejotevřenějších na světě a země aktivně povzbuzuje zahraniční investory ke vstupu na dánský trh. Nerozlišuje přitom mezi investory z EU a mimo ni, po investorech mimo EU obecně nevyžaduje žádná další povolení. Ochrana kritické infrastruktury byla doposud zajišťována pouze prostřednictvím restrikcí vlastnictví v následujících sektorech:
Kromě pár výjimek VB nedělá rozdíl mezi občany a cizinci – a to ani v případě dotací. Zahraniční firmy, které jsou registrované v Británii, podléhají stejným pravidlům jako firmy britské bez ohledu na národnost vlastníků. K registraci firmy ve Velké Británii je nutné, aby měl alespoň jeden její ředitel trvalou rezidenturu na jejím území.
Velká Británie se jako člen OECD zavázala ke „Codes of Liberalization“, jež volá po minimálních omezeních zahraničních investic. Země je díky tomu ekonomikou, do níž se zahraničním aktérům lehko investuje - založení byznysu v VB trvá pouze 13 dní, přičemž evropský průměr je 32 (Británie je v Evropě první a na světě 6. v jednoduchosti vstupu na místní trh).
Velká Británie nemá oficiální orgán, který by se věnoval kontrole investic, na místo toho probíhají ad hoc procesy posuzování investic na jednotlivých ministerstvech, do jejichž působnosti daná oblast spadá.
V současné době se nicméně diskuse o vytvoření mechanismu na kontrolu investic zintenzivnily a vláda 17. října 2017 představila tzv. Zelenou knihu obsahující návrh zpřísnění kontroly investic, jež je blíže popsána níže.
Základem hlavních pravomocí vlády vstupovat do fúzí je tzv. Podnikatelský zákon (Enterprise Act) z roku 2002.
Existují také sektorově specifické regulace a pravomoci k zabezpečení strategické národní infrastruktury. Pokud by to situace vyžadovala, je také možné využít nouzové pravomoci. Pouze omezené sektorální pravomoci se vztahují přímo na oblast korporátního vlastnictví a jeho kontrolu a většinou nevycházejí z obav o národní bezpečnost.
Vláda může získat formální úlohu ve schvalování zahraničních investic také pomocí „zlatých akcií“ a dalších smluvních podmínek. Jsou nicméně využívány pouze u malého počtu firem.
Podnikatelský zákon 2002
Ministři mohou zasahovat ve dvou typech případů:
1/ Jsou splněny buď podmínky nastavené CMA (Competition and Markets Authority) či Evropskou komisí. Prahem pro možnou akci ze strany vlády je:
Získaná firma musí mít roční obrat vyšší než 70 milionů liber nebo spojené společnosti dohromady budou poskytovat/získají 25 % určitého zboží či služeb v Británii (pokud fúze vede k přírůstku do takového podílu).
V posledních letech bylo prověřováno okolo 600 transakcí ročně, mezi nimi většinou bylo 60–80 fúzí. Prověřování je dvoukolové, k druhému hloubkovější prošetření většinou dojde pouze u 10 případů ročně. Zhruba u 20 fúzí pak ročně dojde k určitému státnímu zásahu.
Podle zprávy konzultační firmy Deloitte nicméně ve většině případů, kdy VB neformálně zablokovala či znemožňovala zahraniční investice, opatření vyplývala z regulací EU a ochraně zájmů EU (většinou k zabránění přeshraničních fúzí společností, které by mohly vést k monopolizaci).
2/ Zvláštní režim kontroly se týká případů, které spadají do oblastí:
Od vstoupení podnikatelského zákona v platnost došlo k 12 intervencím na základě veřejného zájmu – 7 z toho spadalo do oblasti národní bezpečnosti
V současné době funguje oznamování fúzí na dobrovolné bázi, CMA nicméně může jednat i z vlastní iniciativy
Nouzové pravomoci – vyplývají ze zákona o Mimořádných občanských událostech (The Civil Contingencies Act) z roku 2004
Sektorově specifické pravomoci – nastaveny tak, aby mohly být využity především v reakci na krizové situace, týkají se těchto sektorů: správa vody, komunikace, energetika, civilní nukleární program, zpracovatelský průmysl
Zlaté akcie