Obsah

• Úvod
• Plynárenský sektor v ČR a širším regionu: role Gazpromu
• Prodej společnosti Net4Gas a obavy o energetickou bezpečnost
• Podzemní plynový zásobník v Dambořicích
• Aktivity společnosti Gazprom v Polsku a na Slovensku
• Aktivity společnosti Gazprom v Německu
• Nord Stream 2
• Základní informace o plánovaném plynovodu
• Stručná historie projektu
• Diskuse ohledně Nord Stream 2
• Česká pozice vůči Nord Streamu 2
• Modely pro vyhodnocování zahraničních investic ve Spojených státech a Kanadě
• Výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech (tzv. CFIUS)
• Kanada – investiční zákon

Úvod

Využívání ekonomických a finančních nástrojů k dosažení svých politických cílů je důležitým prvkem zahraniční politiky Ruské federace. Cílem těchto aktivit, které jsou často prezentovány jako standardní obchodní transakce, může být získání kontroly cizí státní nebo soukromou (ale se státem úzce spojenou) firmou nad významnými podniky či celými sektory národního hospodářství, přístupu k řídicím systémům a technologiím nezbytným pro bezpečnost států (kritická infrastruktura) a často i nekalý konkurenční boj (krádež intelektuálního vlastnictví) ohrožující ekonomickou konkurenceschopnost.

S ohledem na zhoršení vztahů mezi EU a Ruskem vyvolaném ruskou anexí Krymu, PSSI  v rámci projektu „Zmapování nástrojů na ochranu ČR před nestandardním ekonomickým chováním Ruské federace“ sleduje potenciálně rizikové ekonomické a finanční aktivity Ruské federace v ČR a v sousedních zemích, se kterými je ČR úzce ekonomicky provázaná. Zároveň s tím také analyzuje institucionální a legislativní mechanismy k vyhodnocování rizika vstupu zahraničních společností do strategických odvětví, jimiž ČR v současnosti disponuje. Cílem projektu je vyvolat diskusi o těchto mechanismech a případně navrhnout jejich možné posílení. Velmi přínosné je přitom hledat inspiraci u jiných zemí, proto chce PSSI v rámci projektu zvyšovat povědomí o tom, jaké modely k ochraně strategických odvětví v zahraničí existují.

Tento dokument je prvním ze série čtyř briefing paperů, které se budou zaměřovat na jednotlivé sektory, v nichž jsou ruské státní (a klíčové soukromé s úzkými vazbami na stát) společnosti významnými aktéry, a zároveň budou představovat zajímavé institucionální a legislativní modely k ochraně ekonomiky využívané v jiných zemích. První briefing paper je zaměřen na plynárenský sektor a na způsob kontroly investic ve Spojených státech a Kanadě.

První část analýzy přináší základní přehled o roli Gazpromu, hlavní ruské státní společnosti operující v plynárenském sektoru sledovaných zemí, a jeho dceřiných společností na trhu v České republice, Německu, Polsku a Slovensku. Zmíněné země s Českou republikou sdílí značnou závislost na dodávkách zemního plynu z Ruska, ačkoliv v posledních letech usilovaly o zdrojovou a transitní diverzifikaci, a v mnoha případech v tom byly úspěšné. Činnost Gazpromu je přitom analyzována s ohledem na to, jaké mohou být její bepečnostní dopady. Audit národní bezpečnosti, přijatý vládou v prosinci 2016, například uvádí relativně nízkou diverzifikaci dodávek zemního plynu jako možnou zranitelnost bezpečnosti ČR a odkazuje přitom na „neplnění dodávkových povinností ze strany společnosti Gazprom, které bylo zaznamenáno v souvislosti s rusko-ukrajinskými spory v období leden–únor 2006 a zejména v lednu 2009.“

Z hlediska energetické bezpečnosti je pro ČR i celý region důležitý také vývoj projektu Nord Stream 2, jenž může posílit pozici Ruska na evropském trhu s plynem (v kombinaci s plynovodem Turkish Stream, jehož stavba byla zahájena na začátku května 2017). Projekt i kontroverze s ním spojené jsou proto blíže představeny v další části textu.

V zahraničí existuje celá řada modelů, kterými mohou vlády potenciálně rizikové investice a projekty kontrolovat. Jako modelové příklady jsme pro tento briefing paper vybrali dva dobře zavedené mechanismy pro kontrolu zahraničních investic, které fungují ve Spojených státech (tzv. Committee on Foreign Investment in the United States – CFIUS, který existuje již od roku 1975) a Kanadě (tzv. Investment Canada Act přijatý v roce 1985).

Plynárenský sektor v ČR a širším regionu: role Gazpromu

Vzhledem k závislosti na dovozu je základem spolehlivého zásobování ČR zemním plynem zajištění diverzifikace zdrojů a přepravních tras. Díky novým projektům (plynovod Gazela navazující na plynovod Opal a vedoucí do bavorského Waidhausu; propojení české a polské soustavy s názvem Stork; zvýšení kapacity zásobníků, které v současnosti pojmou třetinu roční spotřeby) je Česká republika oproti roku 2009, kdy Evropu zasáhla plynová krize způsobená spory mezi Ruskem a Ukrajinou, v oblasti zajištění dodávek plynu v mnohem lepší situaci. Plynová krize totiž učinila diverzifikaci dodavatelů plynu a přepravních tras vládní a evropskou prioritou.

• Zdroj Net4Gas
  

V oblasti diverzifikace přepravních tras Česká republika dosáhla mnoha důležitých změn, nicméně téměř všechen plyn spotřebovaný v České republice dosud pochází z Ruska (buď přímo nebo prostřednictím tzv. swapu). Nic na tom nemění ani smlouva o dodávkách norského zemního plynu z roku 1997, díky níž následujících dvacet let norský plyn papírově pokrýval čtvrtinu až třetinu české spotřeby. Touto smlouvou se sice podařilo prolomit ruský dovozní monopol, v běžném provozu se však stále jednalo o swapový ruský plyn a smlouva navíc letos končí.

Firma Net4Gas, která je výhradním provozovatelem české přepravní soustavy a je zodpovědná za distribuci plynu regionálním distributorům, má uzavřenou dlouhodobou smlouvu na dodávky plynu s ruskou státní společností Gazprom Export až do roku 2035. Na začátku dubna 2017 firma navíc údajně (stejně jako v případě slovenské firmy Eustream) dojednala rámcovou smlouvu se společností Gazprom až do roku 2040. Podle ruského denníku Kommersant tento krok již počítá s dostavbou Nord Streamu 2.

Část dodávaného plynu od roku 2008 Gazprom Export přeprodává společnosti Vemex s.r.o., na základě smlouvy o dodávkách, která je platná do konce roku 2017. Vemex je kontrolován přes Gazprom Germania, německou dceřinou společnost Gazpromu. V posledních letech se firma spíše orientovala na trh se stlačeným zemním plynem (CNG) a vybudovala po České republice síť 15 čerpacích stanic, ale kvůli finančním problémům ji plánuje zredukovat (v rámci nové strategie Gazpromu se plánuje převod stanic ke specializované společnosti Gazprom NGV Europe). Do značných problémů se Vemex navíc dostal v listopadu 2015 po tom, co se objevily zprávy o uzavření smlouvy na odběr plynu s podvodnou společností. Následně firmu opustil Vladimir Ermakov, zakladatel a dlouholetý šéf Vemexu.

Prodej společnosti Net4Gas a obavy o energetickou bezpečnost

Provozovatel české sítě plynovodů Net4Gas byl do roku 2013 vlastněný německou společností RWE. Ta se však rozhodla přepravní síť prodat, což vyvolalo velké obavy o energetickou bezpečnost České republiky. Česká vláda tehdy v utajeném režimu řešila, zda by český stát neměl plynovody odkoupit, neboť se obávala, že při převzetí společnosti ruským subjektem by mohlo dojít k ohrožení některých strategických projektů důležitých pro další diverzifkaci dodávek zemního plynu. 

O nákup projevilo zájem pět subjektů včetně společnosti EPH (Energetický a průmyslový holding a.s.) Daniela Křetínského, Petra Kellnera a Patrika Tkáče a finanční/ investiční skupiny KKCG Karla Komárka (které jsou dle portálu Česká pozice obě „bezpochyby v kontaktu se státním podnikem Gazprom. To ale samo o sobě není nic zvláštního, protože s dodavatelem suroviny se předběžně domlouvat musejí”).

Je nutné zároveň poznamenat, že i pouze teoretické převzetí firmy Net4Gas společností Gazprom (která nebyla mezi zainteresovanými subjekty) by bylo složité z toho důvodu, že legislativní opatření v rámci třetího energetického balíčku EU kladou důraz na oddělení obchodu s plynem od samotné přepravní infrastruktury. Plynovou soustavu nakonec v roce 2013 koupila společnost vlastněná německou Allianz Infrastructure a kanadským fondem Borealis.  Na rozdíl od dalších strategických společností (ČEZ, ČEPRO a MERO), které jsou státem přímo vlastněné, tak ČR v současnosti nemá vliv na zabránění dalšího přeprodeje této společnosti potenciálně rizikovému investorovi, byť se nemusí jednat přímo o společnost Gazprom.

Část dodávaného plynu od roku 2008 Gazprom Export přeprodává společnosti Vemex s.r.o., na základě smlouvy o dodávkách, která je platná do konce roku 2017. Vemex je kontrolován přes Gazprom Germania, německou dceřinou společnost Gazpromu. V posledních letech se firma spíše orientovala na trh se stlačeným zemním plynem (CNG) a vybudovala po České republice síť 15 čerpacích stanic, ale kvůli finančním problémům ji plánuje zredukovat (v rámci nové strategie Gazpromu se plánuje převod stanic ke specializované společnosti Gazprom NGV Europe). Do značných problémů se Vemex navíc dostal v listopadu 2015 po tom, co se objevily zprávy o uzavření smlouvy na odběr plynu s podvodnou společností. Následně firmu opustil Vladimir Ermakov, zakladatel a dlouholetý šéf Vemexu.

Podzemní plynový zásobník v Dambořicích

Gazprom Export a Moravské naftové doly (MND) loni v létě uvedly do provozu podzemní plynový zásobník v Dambořicích na jižní Moravě. Jeho celková kapacita je 456 milionů m3 a představuje tak 12 % trhu skladovacích kapacit plynu v České republice. Gazprom Export si v aukci zarezervoval 90 % kapacity zásobníku.  Zásobník je provozován skrze firmu Moravia Gas Storage a.s. se společnou majetkovou účastí. Jak uvedl zástupce generálního ředitele společnosti Gazprom Alexandr Medveděv: „Projekt získal zvláštní důležitost z pohledu implementace projektu Nord Stream 2.“  viz zde Kontrakt na podzemní zásobník byl podepsán v době, kdy majitel MND Karel Komárek začal sponzorovat ruskou hokejovou ligu KHL (hlavním sponzorem je společnost Gazprom).“ 

Aktivity společnosti Gazprom v Polsku a na Slovensku

V první polovině dubna 2017 ruský vývozce zemního plynu Gazprom Export podepsal rámcovou dohodu se slovenským přepravcem plynu Eustream o využívání přepravní sítě až do roku 2050.  Současná smlouva vyprší v roce 2028 a Gazprom se tak snaží zajistit podporu pro své aktivity v regionu. Eustream se tímto krokem pokouší o stabilizaci dlouhodobých dodávek, avšak podobné dohody mohou přispět ke snížení tlaku na diverzifikaci zdrojů, což vytváří jisté bezpečnostní riziko.

Společnost Eustream je ovládaná skupinou Energetický a průmyslový holding (EPH), který kontroluje podnikatel Daniel Křetínský. Ten se také v srpnu 2016 setkal se šéfem Gazpromu Alexejem Millerem během jednání slovenského předsedy vlády Roberta Fica s prezidentem Putinem. Ve firmě Eustream rovněž působí jako člen představenstva bývalý český premiér Mirek Topolánek.

V polském případě klíčový význam pro distribuční síť představuje plynovod Jamal – Evropa, jenž vede přes Bělorusko a Polsko do Německa a patří firmě EuroPolGaz S.A. Společnost se skládá ze tří vlastníků: 48 % připadá PGNiG, polské státní firmě s dominantním postavením na trhu s plynem; 4 % kontroluje Gas-Trading S.A. spadající pod PGNiG a zbylých 48 % ovládá Gazprom.

Vzhledem k vytíženosti tohoto plynovodu se v minulosti objevily plány na dobudování druhého konektoru s názvem Jamal II. Ten měl původně sloužit k tomu, aby obcházel Ukrajinu. Z těchto plánů však v roce 2007 sešlo po tom, co se Rusko rozhodlo realizovat projekt Nord Stream přes Baltské moře.

Polská vláda již dříve dala najevo, že neplánuje prodloužit současnou dlouhodobou smlouvu se společností Gazprom po vypršení platnosti v roce 2022, na což zástupce generálního ředitele Gazpromu Alexander Medveděv reagoval, že podobné rozhodnutí “může ohrozit dodávky do evropských měst (včetně Německa)“. V současné době se Polsko zabývá realizací dalších projektů, jako například Nort-South Gas Corridor, jenž by propojil plynové soustavy středoevropských států v severojižní ose, či Northern Gate, který by do Polska přivedl plyn z Norska.

Aktivity společnosti Gazprom v Německu

Německo představuje pro Gazprom zásadní trh a s případnou dostavbou projektu Nord Stream 2 jeho význam dále vzroste. Německé energetické firmy, včetně těch, které se mají podílet na financování Nord Stream 2, s Gazpromem spolupracují dlouhodobě a rozšíření kapacity plynovodu zajistí Německu i vyšší příjmy z tranzitních poplatků. Z hlediska německé energetické bezpečnosti je dnes důležité zejména to, jak se Německu podaří nastavit nový energetický mix po ohlášeném odstavení jaderných elektráren. Pokud se podaří zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny (v roce 2035 by měly obnovitelné zdroje pokrývat 55 % až 60 % celkové spotřeby elektřiny), německá energetická bezpečnost z této skutečnosti může významně získat. V opačném případě by se pravděpodobně navýšil podíl uhlí a zemního plynu, který by byl dovážen z Ruska. Klíčovou roli hnědého uhlí potvrzuje i značná investice z minulého roku společností EPH a finanční skupiny PPF, které koupily hnědouhelné doly a elektrárny od švédské společnosti Vattenfall.

Gazprom na německém trhu funguje již mnoho let a díky tomu při hledání investičních příležitostí těží ze silných partnerských propojení na klíčové průmyslové hráče – především chemickou společnost BASF a energetickou firmu E.ON. Dlouhodobá spolupráce s těmito firmami vytváří na Gazprom určitý tlak na potřebu transparentního jednání a snižuje prostor pro možné zneužití jeho postavení. Tato situace rovněž přispívá k tomu, že Gazprom je německou vládou vnímána jako entita, která se řídí především tržními mechanismy. Vláda zároveň vytváří nezbytné příležitosti pro kontakty Gazpromu s klíčovými představiteli významných firem a politických stran. Není tak náhodou, že předsedou správní rady společnosti Nord Stream AG, která postavila a provozuje první dvě potrubí stejnojmenného plynovodu, je bývalý německý kancléř Gerhard Schröder.

Společnost Gazprom vlastní 49,98 % ve firmě WIGA, která ve spolupráci s Wintershall spravuje necelých 9 % délky plynovodů a dodává 27 % plynu německým odběratelům. Gazprom Germania, která v ČR spoluvlastní společnost Vemex, mimo jiné přímo vlastní zásobník zemního plynu Peiseln/Katharina s kapacitou 0.6 mld. m³. Skrze svou dceřinou firmu Astora GmbH & Co. KG dále spravuje největší zásobník v západní Evropě Rheden, který disponuje kapacitou 4.4 mld. m³ a zásobník Jemgun s kapacitou až 0,95mld. m³.

Nord Stream 2

Základní informace o plánovaném plynovodu

Plánovaný plynovod Nord Stream 2 (NS2) by měl po dně Baltského moře přivádět plyn z Ruska do Evropy podél již existujícího plynovodu Nord Stream (NS) otevřeného v roce 2011. Počáteční bod plynovodu se má nacházet poblíž přístavu Usť-Luga v Leningradské oblasti, zatímco vstupní bod NS leží severněji nedaleko Vyborgu, po zbytek trasy by však NS2 vedl podél existujícího ropovodu a stejně jako on by ústil v německém Greiswaldu.

Plynovod Nord Stream se skládá ze dvou potrubí a v rámci výstavby NS2 by byly přidány další dvě, celková kapacita 1200 km dlouhého plynovodu by se tak zvýšila na dvojnásobek té současné, tedy o 55 miliard m3 zemního plynu ročně.

Projekt je realizován společností Nord Stream 2 AG, která má sídlo v Curychu a jejímž jediným vlastníkem je Gazprom. Společnost byla založena v září 2015 a jejím CEO je Matthias Arthur Warning, bývalý příslušník východoněmecké tajné služby Stasi, člen představenstva Gazpromu či Rosněfť, který byl jedním z generálních ředitelů Nord Stream AG a má velmi blízko k ruskému prezidentu Putinovi.

Vlastníkem plynovodu bude Gazprom, který se má také z 50 % podílet na financování výstavby. Druhá polovina nákladů bude dle dohody z letošního dubna rovnoměrně rozložená mezi britsko-nizozemskou společnost Royal Dutch Shell, rakouskou OMV, francouzskou Engie, a německými společnostmi Uniper (býv. součást E.ON) a BASF/Wintershall.

Stručná historie projektu

Společnost Nord Stream AG začala zvažovat možnost rozšíření plynovodu NS o další dvě potrubí již na přelomu let 2011 a 2012. V lednu 2015 ale Gazprom oznámil zrušení plánů na dostavbu z důvodů ekonomické nevýhodnosti. Kvůli třetímu energetickému balíčku EU totiž Gazprom mohl využívat maximálně 50 % kapacity plynovodu Opal, jednoho ze dvou plynovodů vedoucího plyn z Nord Streamu k českým hranicím a dále na jih plynovodem Gazela přes české území. Kvůli tomuto omezení je přepravní kapacita Nord Streamu dlouhodobě využívána pouze okolo 50 až 70 %. V říjnu 2016 bylo toto omezení rozhodnutím Evropské komise zrušeno a Gazprom začal zvyšovat objem plynu proudícího NS i Opalem. V reakci na polskou žalobu ale v prosinci 2016 Soudní dvůr EU (a poté i soud v Düsseldorfu) dočasně pozastavil rozhodnutí komise. V současné době se čeká na to, zda pozastavení prodlouží až do doby vydání finálního soudního rozhodnutí či jej odvolá. Gazprom tedy v současnosti může dál využívat pouze polovinu kapacity plynovodu Opal a další vývoj je značně nejistý. Polsko usiluje o úplnou anulaci říjnového rozhodnutí komise a k jeho žalobě se v březnu 2017 přidala i ukrajinská plynárenská firma Naftogaz. Rozhodnutí o Opalu je přitom pro debatu o NS2 klíčové také z toho důvodu, že stejná pravidla využívání plynovodu pro Gazprom se pravděpodobně budou vztahovat na plánovaný plynovod Eugal, který by podél plynovodu Opal vedl plyn z NS2 na české hranice.

Půl roku po oznámeném zrušení projektu NS2 Gazprom nakonec přistoupil k jeho obnovení a v září 2015 uzavřel dohodu o výstavbě NS2 s Royal Dutch Shell, OMV, Engie, E.ON (od té doby došlo k rozdělení společnosti na E.ON a Uniper, který tuto agendu převzal) a Wintershall. Polská vláda se rozhodla proti tomuto konsorciu v roce 2016 vystoupit a na základě antimonopolních pravidel EU napadla dohodu konsorcia o vytvoření akciové společnosti, která by NS2 financovala. Evropské firmy v reakci na to svou podporu projektu stáhly.

V dubnu letošního roku nicméně Gazprom a zmíněných pět společností přišlo s novým modelem financování. Každá z evropských společností se zavázala pokrýt 10 % nákladů na výstavbu, Gazprom by financoval zbylých 50 % a oproti původním plánům by zůstal jediným vlastníkem plynovodu. Dalším faktorem, který by mohl ohrozit plánované dokončení NS2 do roku 2019, je však nutnost získat souhlas Dánska, Švédska, Finska a Německa (i samotného Ruska), přes jejichž výsostné vody plynovod částečně prochází. Zvlášť v případě Dánska se přitom schválení zdá být značně nejisté. Evropská komise údajně plánuje výstavbu plynovodu podpořit, ačkoliv zatím nedošlo k žádnému oficiálnímu vyjádření. Její rozhodnutí by mohlo být oznámeno na podzim, zřejmě krátce po německých parlamentních volbách.

Diskuse ohledně Nord Stream 2

Plánované rozšíření plynovodu NS vyvolává mezi evropskými státy spory a bývá označováno jako test evropské solidarity. Projekt má své zastánce, ale z mnoha zemí vůči němu zaznívá hlasitá opozice. Rozdíly jsou způsobeny ekonomickými zisky či ztrátami, které by rozšíření NS pro dané země znamenalo, ale často jsou ovlivněny také tím, zda je na projekt a další aktivity Gazpromu nahlíženo z pohledu ekonomického či politicko-bezpečnostního.

Podpora projektu

Nord Stream 2 je podporován zejména západoevropskými zeměmi. Jeho hlavním advokátem je Německo, otevřeně jej podporuje také Rakousko a méně hlasitě Holandsko či Francie, které se na jeho výstavbě mají podílet.

Německo je největším trhem pro Gazprom, výstavbou NS2 by se z něj stal plynový uzel EU a získalo by značné příjmy z tranzitních poplatků. Zároveň je přímý transit plynu Ruska do Německa vnímán jako stabilnější a méně politickým rizikům podléhající než trasa přes Ukrajinu, neboť Německo je pro Rusko silným partnerem a umí si vyjednat výhodnější podmínky.

Ekonomické faktory jsou proto pro Německo a další západoevropské země klíčovým důvodem k podpoře NS2, ačkoliv někteří analytici ekonomický přínos projektu vzhledem k nevyužívání plné kapacity Nord Streamu 1 zpochybňují. a

Kritika projektu

Země střední a východní Evropy (Polsko, Slovensko, Maďarsko, Pobaltské státy, Rumunsko či Chorvatsko) dlouhodobě upozorňují na to, že ruský stát může využívat své dominantní postavení na evropském trhu s plynem jako politický nástroj a Gazprom proto nelze vnímat jako pouze tržního hráče. Výstavba NS2 bývá těmito státy interpretována jako geopolitická hrozba, která sníží energetickou bezpečnost a soutěž ve východní a střední Evropě.

Projekt podle mnoha jeho kritiků není v souladu s dlouhodobou strategií EU diverzifikovat dodávky plynu, neboť by do Evropy přivedl ještě více zemního plynu z Ruska. NS2 z jejich pohledu také porušuje základní princip třetího energetického balíčku EU, podle nějž má být oddělena výroba a distribuce energií a státy se nemají orientovat jen na jednoho dodavatele.

Dalším politickým argumentem proti NS2 je, že jeho cílem je snaha obejít Ukrajinu jako hlavní tranzitní zemi pro ruský plyn. NS2 by výrazně snížil evropskou závislost na trase vedoucí přes Ukrajinu, pro niž jsou příjmy z transitních poplatků klíčové, proto je jeho podpora vnímána jako výraz nesolidarity vůči ní. Podle dřívějších prohlášení představitelé Gazpromu dokonce plánovali transport plynu přes Ukrajinu v roce 2019 úplně ukončit, avšak v současné době z tohoto stanoviska ustupují, neboť jsou nuceni splnit dlouhodobě závazky v rámci současných kontraktů.

Některé členské státy EU se staví proti NS2, protože ohrožuje jejich vlastní příjmy z tranzitních poplatků z plynu proudícího přes Ukrajinu. Například Slovensko vyčíslilo možné ztráty až na 19 miliard korun ročně.

Nejhlasitějším oponentem NS2 je však Polsko. Kromě výše uvedených geopolitických důvodů totiž ohrožuje výstavbu jiných plynárenských projektů, jako například Nort-South Gas Corridor, jenž by propojil plynové soustavy středoevropských států v severojižní ose, či Northern Gate, který by do Polska přivedl plyn z Norska.

Zástupci Maďarska či Itálie zase kritizovali NS2 za to, že k němu není přistupováno stejně jako k projektu plynovodu South Stream, který měl vést ruský zemní plyn přes Černé moře a Balkán do Itálie a Maďarska. Projekt byl na nátlak EU v roce 2014 zrušen kvůli obavám, že je v neshodě s energetickou politikou EU. Jejich kritika se váže k výkladu energetických pravidel EU, k němuž se kloní Evropské komise a podle nějž se evropská pravidla nevztahují na mořskou část NS2. V současnosti se také začíná mluvit o možných environmentálních problémech výstavby NS2 v samotném Rusku.

Nesouhlas s rozšířením NS byl několikrát vyjádřen na nejvyšší politické úrovni. V listopadu 2015 ministři Estonska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Rumunska a Slovenska odpovědní za energetiku v dopise adresovanému Maroši Šefčovičovi, místopředsedovi Evropské komise odpovědnému za budování energetické unie, upozorňovali na bezpečnostní rizika tohoto projektu. Česká vláda připojení na žádost Slovenska projednávala na svém zasedání, ale nakonec se k apelu nepřipojila. V březnu 2016 pak představitelé devíti zemí střední a východní Evropy zaslali dopis předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi, v němž taktéž vyjádřili výhrady k projektu ohledně porušování požadavků kladených energetickou politikou EU. K této údajně „mírnější verzi“ předešlého dopisu svůj podpis připojil i český premiér Bohuslav Sobotka.

Česká pozice vůči Nord Streamu 2

Jak je vidět z váhavého přístupu české vlády připojit se ke společným deklaracím kritiků NS2, pozice ČR k jeho výstavbě není jednoznačná. Silným argumentem pro české zastánce je příslib významného posílení pozice České republiky jako tranzitní země, pokud bude plyn z Nord Streamu 2 proudit plynovodem Eugal a přes české území dále na jih (do Rakouska a Bavorska) a nově také na východ (na Slovensko či Ukrajinu), kvůli poklesu objemu plynu přepravovaného přes Ukrajinu.

Na realizaci NS 2 mají v ČR ekonomický zájem společnosti Net4Gas a MND. Společnost Net4Gas spravující místní plynovou soustavu by v takovém případě na tranzitních poplatcích mohla inkasovat odhadem 12 miliard korun ročně. S plánovanou výstavbou NS2 je take spojený podzemní zásobník zemního plynu v Dambořicích, jehož vlastníky jsou Gazprom a Moravské naftové doly.

Existuje však také možnost, že by tranzitní trasa na jih nevedla přes české území, a to by pro Českou republiku znamenalo výraznou ztrátu příjmů z tranzitních poplatků, která by se nutně promítla i do zvýšení cen plynu pro domácí spotřebitele.

Podpora NS2 představuje pro Českou republiku i další potenciální riziko. Mohla by totiž poškodit vztahy s Visegrádskými státy, které mají k projektu silné výhrady. Zároveň by vyslala negativní signál směrem k ukrajinské vládě. Tohoto faktu jsou si čeští představitelé vědomi – i exministr Mládek podmínil podporu NS2 zachováním (byť omezených) transportů plynu přes Ukrajinu.

Postoj české vlády k NS2 je kvůli zmíněným dilematům nejistý, dosud se jej snažila spíše balancovat a nepřiklánět se jasně ani na jednu stranu sporu. Na rozdíl od Polska a jiných států v ČR chybí zřetelná kritika NS2 z bezpečnostně-politických důvodů.

Modely pro vyhodnocování zahraničních investic ve Spojených státech a Kanadě

Česká republika nemá na rozdíl od mnoha jiných spojeneckých zemí zavedený žádný systém posuzování zahraničních investic z bezpečnostního hlediska a potenciálně rizikové pokusy zahraničních investorů o vstup do českých strategických podniků se řeší většinou ad hoc. V této části naší analýzy budeme představovat různé modely, které používají členské státy EU a NATO.

Výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech (tzv. CFIUS)

CFIUS je hodnotící komise zodpovědná za hodnocení možných rizik týkající se zahraničních investic. Vznikla zákonem přijatým v roce 1975.

Primárním úkolem výboru je prizmatem národní bezpečnosti vyhodnotit „možný dopad kterékoliv transakce, která by mohla vést k nabytí kontroly nad americkou společností zahraniční osobou.“ Co přesně může představovat ‚hrozbu pro národní bezpečnost‘, není přitom jasně definováno, což výboru do značné míry poskytuje pohodlné manévrovací pole. Podobně vágní je i termín ‚nabytí kontroly‘.

Ke každému případu výbor přistupuje jednotlivě. Ačkoliv je závislý na dobrovolném oznámení vzniklé transakce účastníky obchodu, CFIUS se může zabývat de facto jakoukoliv transakcí bez ohledu na její hodnotu nebo sektor. Po oznámení nastává třicetidenní období pro komplexní zhodnocení možných dopadů a rizik. Hodnotící období může být nicméně prodlouženo.

CFIUS zahrnuje zástupce těchto institucí – Ministerstvo financí (předsedá výboru), Ministerstvo vnitřní bezpečnosti, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo energetiky, Ministerstvo obchodu, Ministerstvo obrany, Ministerstvo zahraničních věcí, Úřad pro obchodního zástupce USA a Úřad pro vědu a technologie. Zástupci dalších institucí mohou jednání pozorovat nebo se jich přímo účastnit podle potřeby.

V posledních několika letech roste počet případů, kdy se CFIUS rozhodl zasáhnout. Většinou šlo o transakce z oblasti průmyslu a finančního sektoru.

Je však nutné poznamenat, že až na pár výjimek bývá ve Spojených státech většina transakci potvrzena bez jakýchkoliv problémů. Společnosti své návrhy často stáhnou, pokud zjistí, že CFIUS se o danou transakci zajímá. Příklady nedávno zamítnutých transakcí jsou:

— V prosinci 2016 CFIUS doporučil prezidentu Obamovi zamítnout převzetí německé firmy Aixtron SE čínskou společností na základě možného rizika spojeného s národní bezpečností.

— V roce 2012 byl Čínou vlastněný Ralls Corporation neúspěšný ve své snaze vybudovat větrnou farmu v blízkosti americké námořní základny ve státě Oregon.

Statistika případů, kterými se CFIUS zabýval v období 2009–2014

Kanada – investiční zákon

Podle tzv. Investment Canada Act (ICA), přijatého v roce 1985, se k hodnocení zahraničních investic přistupuje až po splnění několika podmínek (tzv. triggers) popsaných v tabulce. Podobně jako v případě CFIUS, ani u kanadského systému není v zákoně dána definice pro národní bezpečnost, a proto se hodnocení může týkat kterékoliv transakce.

5 podmínek pro hodnocení (tzv. triggers)

Požadovaná výška transakce, která spouští hodnocení, je každý rok aktualizována.

Stejně jako v případě CFIUS je většina obchodů schválena bez problémů. V roce 2010 však Kanada zamítla například nabídku australské těžařské skupiny BHP Billiton na převzetí společnosti Potash, která patří mezi největší výrobce umělých hnojiv.