ROLE RUSKÝCH FIREM V BANKOVNÍM A STROJÍRENSKÉM SEKTORU V ČR A ŠIRŠÍM REGIONU; FINSKÝ A RAKOUSKÝ MODEL KONTROLY ZAHRANIČNÍCH INVESTIC

Briefing paper 3: 
Role ruských firem v jaderné energetice a ropném sektoru v ČR a širším regionu

Úvod

Tento dokument je třetím ze série čtyř briefing paperů, které vznikají v rámci projektu „Zmapování nástrojů na ochranu ČR před nestandardním ekonomickým chováním Ruské federace“. Projekt se soustředí na monitorování potencionálně rizikových ekonomických a finančních aktivit Ruské federace v České republice a dalších zemích, s nimiž je nejvíce ekonomicky provázaná, a analýzu institucionálních a legislativních mechanismů ke kontrole vstupu zahraničních investorů ze třetích zemí do strategických odvětví, jimiž ČR disponuje, včetně vytvoření návrhů na jejich posílení. Cílem čtyř tematicky zaměřených briefing paperů je seznámit veřejnost s dosavadními výsledky výzkumu.

  • První briefing paper (k dispozici je plná verze i shrnutí) se zaměřuje na roli Gazpromu v plynárenském sektoru České republiky, Německa, Polska a Slovenska. Detailněji se věnuje diskusi o projektu Nord Stream II a představuje mechanismy na kontrolu zahraničních investic, které fungují v USA a Kanadě.
  • Druhý briefing paper (k dispozici je plná verze i shrnutí) se věnuje roli ruských firem v ropném sektoru a jaderné energetice, přičemž zvláštní důraz je kladen na aktivity ruské státní společnosti Rosatom a jejích dceřiných firem. Obsahuje také případovou studii o maďarsko-ruské mezivládní dohodě na dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Paks a představuje mechanismy kontroly investic využívané v Německu a Polsku.

Tento briefing paper je věnován roli ruských firem v bankovním a strojírenském sektoru. Z institucionálních modelů na ochranu kritické infrastruktury, které mohou sloužit jako inspirace pro Českou republiku, představuje mechanismy fungující ve Finsku a Rakousku.

PSSI v rámci projektu také vypracovalo podkladový materiál k rizikům spojeným s nestandardním chováním cizí moci. Tento materiál byl připraven před plánovaným návrhem Evropské komise pro nastavení mechanismu na screening přímých zahraničních investic ze třetích zemí, který 13. září představil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v rámci výročního projevu o stavu unie.

Bankovní sektor

Česká republika

Na českém trhu v současné době působí dvě ruské banky – Sberbank a Expobank. Z hlediska základního kapitálu sice patří mezi největší ruské podniky v ČR, ale v rámci bankovního sektoru se podle pojmosloví ČNB jedná pouze o středně velké a malé bankovní domy.

Dříve v České republice působila ještě třetí ruská banka – neblaze proslulá ERB (dříve Evropsko-ruská banka), která však v roce 2016 zanikla. V roce 2015 se objevily spekulace o tom, že ruská investiční skupina Alfa Group koupí od rakouské Raiffeisenbank bankovní start-up ZUNO BANK AG, a vstoupí tak na český trh, ale z prodeje nakonec sešlo.

Sberbank CZ

Sberbank působí na českém trhu od roku 2013, kdy se banka stala většinovým vlastníkem rakouské společnosti Volksbank (včetně její české pobočky). Generálním ředitelem Sberbank CZ je Vladimír Šolc, který ve finančním sektoru působí již přes 20 let (před nástupem do Sberbank pracoval pro Deloitte a předtím zastával pozici generálního ředitele Deutsche Bank AG pro ČR). Sberbank CZ měla v minulosti ambici stát se pátou největší bankou v ČR, ale v roce 2016 se tohoto cíle dle Šolce dočasně vzdala.

V roce 2012 mateřská společnost Sberbank podepsala memorandum o spolupráci s českou státní pojišťovací společností EGAP, která poskytuje úvěry českým firmám expandujícím na zahraniční trhy. Tato spolupráce měla být realizována její dceřinou společností v ČR (působící tehdy ještě pod jménem Volksbank). Díky tomuto kroku se Sberbank CZ podílela například na prodeji komponentů ŠKODA AUTO do závodů v ruské Kaluze. V roce 2015 Sberbank podepsala třístranné memorandum o spolupráci mezi EGAP a tureckou DenizBank. Sberbank také participovala na akvizici O2 společností PPF nebo koupi Slovenského plynárenského průmyslu ze strany EPH (Energetický průmyslový holding).

Od zrušení většiny sankcí proti Íránu je Sberbank CZ údajně považována za jednu z mála tuzemský bank, která se nezdráhá financovat kontrakty s firmami z tohoto státu. Ostatní bankovní domy působící na českém trhu, vlastněné především zahraničními bankami, jsou v této oblasti ostražitější, jelikož se obávají možného porušení amerických sankcí a následných pokut (což se v roce 2014 stalo například francouzské BNP Paribas). Právě neochotu bank poskytovat úvěry označují čeští podnikatelé (např. Ostroj Opava dodávající stroje pro dobývání uhlí) za jednu z hlavních překážek pro vstup na íránský trh.

Český, rakouský a německý trh bývá označován jako prioritní oblast zájmu pro vlastníka Sberbank CZ, kterým je Sberbank Europa AG sídlící ve Vídni. I přestože majoritním vlastníkem Sberbank je ruský stát (skrze Ruskou centrální banku, která drží majoritní podíl), vyhnula se tato banka spolu se svými dceřinými společnostmi evropským sankcím zavedeným v souvislosti s ukrajinskou krizí. V  Evropské unii byla Sberbank Europe (na rozdíl od své ruské matky) vyjmuta ze sankčního režimu přijatého v návaznosti na nelegální narušování ukrajinské suverenity. Důvodem bylo omezení sankcí pouze na entity na ruském území učiněné na základě přesvědčení, že evropské orgány jsou schopné přelévání kapitálu do sankcionovaných matek ohlídat.

Expobank CZ a.s.

Banka se do ruských rukou dostala v roce 2014, kdy ji od německé Landesbank Baden-Württemberg koupila Expobank Limited Liability Company vlastněná finančníkem Igorem Kimem. Ten se v bankovním sektoru pohybuje celý profesní život a akvizice banky v ČR byla součástí jeho snahy rozšířit své aktivity i na středoevropské trhy.

Expobank CZ, která se v ČR soustředí zejména na movitější klientelu, rozšířila v roce 2016 své aktivity i za hranice, když koupila menší srbskou banku Marfin. Podle zpráv z března 2017 vedení banky uvažuje o přičlenění lotyšské pobočky Expobank pod českou divizi. V českých médiích byla banka výrazněji diskutována, když v březnu 2016 prodala cenné nemovitostí v centru Prahy Josefu Kollerovi (bývalému vlastníku českého prodejce auto součástek Auto Kelly). V té době se spekulovalo i o tom, že se banka potýká s finančními problémy, čemuž měla nasvědčovat i klesající bilanční suma.

ERB

ERB vstoupila na český trh v roce 2008 (pod názvem Banka mezinárodní spolupráce; v roce 2009 přejmenována na Evropsko-ruskou banku; do ztráty bankovní licence v říjnu 2016 nesla název ERB), a stala se tak první ruskou bankou, která mohla poskytovat bankovní služby na trhu Evropské unie. Původ banky sahá do roku 1996, když dnes již zkrachovalá IPB (Investiční a poštovní banka) společně s ruskou bankou Vozrožděnije založily v Rusku První česko-ruskou banku (PRČB). Po roce 2000 se banka dostala pod správu České konsolidační agentury a následně v roce 2002 v ní získala 75% podíl společnost Strojtransgaz, dceřiná firma státního plynárenského koncernu Gazprom. Do čela banky se pak postupně dostal matematik a finančník Roman Popov, který začal odkupovat akcie banky od České konsolidační agentury a společnosti Strojtransgaz, kde v minulosti působil jako manažer.

Českou bankovní licenci ERB získala až na třetí pokus (v roce 2008), její předešlé žádosti v letech 2004 a 2005 byly neúspěšné. Důvodem údajně byla neprůhledná vlastnická struktura.

ERB působila v Praze a Karlových Varech a jejím primárním cílem původně byla podpora českého exportu do Ruska. Tato strategie však vedla k tomu, že její aktivity byly v roce 2014 silně zasaženy sankčním režimem a zhoršeným stavem ruské ekonomiky. Kvůli nedostatku kapitálu zakázala Česká národní banka (ČNB) v březnu 2016 bance finanční operace a v říjnu 2016 oznámila, že ERB již není schopna dodržet své finanční závazky – jednalo se tak o první bankrot na českém trhu od pádu Union Banky v roce 2003.

Banka začala být zároveň vyšetřována kvůli vyvádění části finančních prostředků skrze údajně fiktivní dluhopisy. Případem se měla zabývat protikorupční policie i Finanční analytický útvar spadající pod ministerstvo financí. Popov rozhodnutí ČNB kritizoval a prohlašoval, že pro banku má kupce s evropskými akcionáři a švýcarským sídlem, jehož jméno však odmítl zveřejnit. V listopadu 2016 dokonce v dopise varoval ČNB před arbitráží. Jako jeden z možných důvodů pádu ERB je uváděna snaha Popova zachránit mateřskou První česko-ruskou banku, která se v té době také potýkala s problémy a koncem roku 2016 zkrachovala. Její viceprezident Dimitrij Merkulov byl posléze obviněn z tunelování banky.

ERB se do pozornosti médií dostala v souvislosti se dvěma kauzami:

  • ve chvíli, kdy se zjistilo, že v ní jako bezpečnostní poradce od roku 2015 působil plukovník František Dlouhý, který dříve zastával důležité posty v bezpečnostních sborech (např. v GIBS). Před nástupem do ERB měl Dlouhý pracovat v moskevské pobočce bezpečnostní agentury M2C (před r. 2012 známá jako ABL).
  • v souvislosti s půjčkou 9 milionů euro, kterou její mateřská První-česko ruská banka v roce 2014 poskytla francouzské političce Marine Le Pen. Podle investigativních novinářů ze serverů Re:Baltica a Mediapart.fr hlavní roli v této transakci sehrál ruský poslanec za stranu Jednotné Rusko Alexandr Babakov (známý tím, že v jednu chvíli udržoval blízké vztahy s Jiřím Paroubkem a do r. 2014 spoluvlastnil firmu Albion CZ), který prostřednictvím svého lotyšského obchodního partnera Vilisema Dambinše nabídl půjčku europoslanci za FN Jeanu-Lucu Schaffhauserovi. Podle uniklé korespondence, kterou měli novináři k dispozici, mělo jít o „poděkování“ za schválení ruské anexe Krymu. Po krachu První-česko ruské banky žádal Ruský záložní fond po Le Penové urychlené vrácení peněz pro uspokojení věřitelů.

Objevily se také spekulace, že První-česko ruská banka na svých kontech přechovávala peníze íránské centrální banky, čímž obcházela sankce zavedené kvůli íránskému jadernému programu.

Německo

Sberbank

V Německu funguje Sberbank Direct, dceřiná firma Sberbank Europe AG se sídlem v Rakousku. Oproti České republice se jedná o online banku (bez kamenných poboček), která měla začátkem roku 2017 50 000 klientů a 1,7 mld. euro vkladů. Jde tak o banku s malým podílem na bankovním trhu (pro porovnání Deutsche Bank vykazovala 1,6 bln. euro vkladů).

Zajímavou roli sehrála Sberbank v roce 2009, kdy se německá automobilová společnost Opel (ve vlastnictví Genral Motors-GM) dostala na pokraj bankrotu. Německá vláda zprostředkovala převzetí firmy konsorciem kanadsko-rakouského výrobce autodílů Magna International, Sberbank a ruského výrobce nákladních aut GAZ. GM však nakonec nabídku na prodej Opelu stáhl. Důvodem pro toto rozhodnutí mohly být části smlouvy, podle kterých kupující vyjádřil možnost předat Opel přímo do vlastnictví ruského státu. To by pro GM znamenalo ztrátu kontroly nad vyspělými výrobními technologiemi a oslabení pozice na ruském trhu. O rok později se GM Sberbank vyrovnal za škody, které bance vyvstaly při stáhnutí nabídky.

VTB Bank

Na německém trhu dále operuje VTB Bank, jejímž konečným vlastníkem je z 60,9% státní Agentura pro správu státního majetku a v menším objemu Ministerstvo financí RF a Agentura pojištění vkladů.

VTB banka v roce 2006 koupila 5 % akcií EADS (European Aeronautic Defence and Space Company EADS N.V.), která je výrobcem Airbusu nebo Eurofighteru a obecně se jedná o evropského leadera v letecké, vesmírné a zbrojní technice. O rok později byl tento podíl prodán ruskému leteckému výrobci United Aviation Corporation (UAC). Původním záměrem akvizice mělo být napojení na EADS za účelem společných projektů s možností stát se strategickým akcionářem, odmítli to však ostatní akcionáři. UAC se pak podílu postupně zbavovalo, aby mohlo financovat své vlastní projekty.

Banka byla zapojená i do akvizice rafinérie v Ingolstadtu firmou Gunvor, k níž došlo v roce 2012. V Gunvoru měl do března 2014 43% podíl i blízký spolupracovník ruského prezidenta Gennadij Timčenko, jenž svůj podíl prodal jinému společníkovi den před tím, než ho Spojené státy přidaly na sankční seznam spojený s protiprávní anexí Krymu (Timčenko firmu Gunvor spoluzakládal v roce 2000).

Snahy Sberbank proniknout do Polska

Ve srovnání s dalšími státy střední Evropy je polský bankovní systém obecně nejméně monopolizovaný. V porovnání s Českou republikou nebo Maďarskem na trhu operuje velké množství bankovních subjektů a existuje značná konkurence, což snižuje riziko možného externího vlivu.

Na rozdíl od ostatních středoevropských států v Polsku nepůsobila rakouská banka Volksbank, jež byla Sberbank přejatá v roce 2012, a Polsko díky tomu zůstalo jedinou zemí v regionu, kde Sberbank není přítomna.

Banka se nicméně o vstup na polský trh několikrát pokusila a opakovaně projevila zájem o investici do polských bank. Například v roce 2010 Sberbank projevila zájem o koupi 70 % akcií třetí největší polské banky Banku Zachodniego WBK prodávané irskou skupinou Allied Irish Bank (banku nakonec získal španělský Santander, který od belgické KBC koupil i Kredyt Bank, o niž se Sberbank dříve rovněž zajímala). Mezi další Sberbank vyhlídnuté bankovní domy patřila Millenium Bank, která nakonec zůstala ve vlastnictví portugalských majitelů.

V roce 2012 deník wPolityce uvedl, že by se italská UniCredit Bank kvůli špatné kondici mohla chtít zbavit Banku Pekao (2. největší banka v Polsku) a že by ji mohla převzít Sberbank – žádný prodej se však nakonec nekonal.

Plánovanému vstupu Sberbank na polský trh měla v listopadu 2011 předcházet schůzka zástupců banky s Radou pro dohled nad finančním trhem (Komisją Nadzoru Finansowego), s níž se čekalo na vyjádření zpravodajské služby ABW ohledně nebezpečí příchodu společnosti na polský trh. Je zde na místě poznamenat, že polský Úřad pro dohled nad finančním trhem, Národní banka Polska a ministerstvo financí postupovaly vůči zmíněným investicím laxně a také tato nečinnost polských úřadů přispěla ke ztrátě zájmu Sberbanku o vstup na polský trh.

Krátké působení Sberbank na Slovensku

Na slovenském trhu Sberbank začala působit stejně jako v případě České republiky a Německa v roce 2013, kdy převzala rakouskou Volksbank. O dva roky později se však Sberbank Rossia rozhodla celý svůj podíl v Sberbank Slovensko prodat. Transakce byla dokončena v červenci 2016, kdy se novým většinovým akcionářem stala společnost Penta Investments. Převzetí musela odsouhlasit ECB a protimonopolní úřad, protože Penta už kromě Prima banky, kde získala většinový podíl v roce 2011, vlastní i Privatbanku a má na Slovensku zhruba 100 tisíc klientů.

Strojírenství

Česká republika

Vedle bankovního sektoru patří strojírenské (resp. zpracovatelské) firmy z hlediska kapitálu mezi největší ruské podniky působící v ČR. Z pohledu tohoto projektu jsou zajímavé dvě firmy působící jako dodavatelé v bezpečnostně citlivých odvětvích – dodavatel technologií pro jaderné strojírenství ŠKODA JS a výrobce armatur MSA, jimž se tento text věnuje podrobněji. Mezi další ruské strojírenské společnosti se základním kapitálem větším než 100 mil. Kč pak patří Safina (zpracování drahých kovů), Aircraft Industries (výroba malých letadel), ČKD Blansko Holding (výroba vodních turbín) a Pilsen Steel (hutnictví).

Škoda JS

Firma vyrábí technologie pro jadernou energetiku, zabývá se investičním inženýrstvím a poskytuje servis jaderných elektráren. K její privatizaci došlo v roce 1993, přičemž současným vlastníkem je ruská firma OMZ, která firmu vlastní od roku 2003. OMZ je dále vlastněno státní společností Gazprombank, penzijní firmou GAZFOND a několika dalšími subjekty.

Pod Škodu JS spadá také slovenská odnož ŠKODA Slovakia a.s. Dále má tato firma podíl ve výzkumném ústavu pro jadernou energetiku ÚJV Řež, a.s. nebo v  ruské společnosti Interatomenergo M.CH.O.

Společnost je jedním z 13 členů iniciativy Aliance české energetiky , která od roku 2015 sdružuje významné domácí strojírenské podniky, aby zvýšili svoje šance v zahraničních tendrech (podle informací týdeníku Respekt se měl v červnu generální ředitel Škody Praha a zároveň předseda této iniciativy, Peter Bednár, společně s Martinem Nejedlým a náměstkyní MPO Lenkou Kovačovskou sejít s managementem firmy Rosatom ohledně možných kontraktů pro české firmy).

Mezi hlavní projekty společnosti patří právě probíhající výstavba slovenské jaderné elektrárny Mochovce. V roce 2016 podepsala firma také smlovu o modernizaci systémů v Záporožské jaderné elektrárně nacházející se na Ukrajině. Do roku 2020 se bude podílet i na modernizačních pracích na elektrárně PAKS v Maďarsku.

Firma se dostala do hledáčku médií několikrát:

  • Škoda JS se jako část česko-ruského konsorcia zúčastnila zrušeného tendru o dostavbu Temelína.
  • V roce 2014 se firma začala podílet na dostavbě bloků Chmelnycké elektrárny na Ukrajině, kde měla nahradit ruskou společnost Rosatom. V souvislosti s touto zakázkou však zahájila ukrajinská policie vyšetřování kvůli podezření, že Škoda JS uplácela předsedu parlamentní komise ukrajinského parlamentu pro paliva, energetiku, jadernou politiku a bezpečnost Mykolu Martynenka. V prosinci 2014 v plzeňském sídle společnosti zasahovala policie – kauza se stále vyšetřuje.
  • V září 2016 byla Škoda JS kvůli své ruské mateřské společnosti zařazena na americký sankční seznam.

Chladící věže Praha

Do českého jaderného strojírenství se vstoupila v minulosti i ruská státní firma Rosatom (skrze dceřinou firmu Atomenergomaš), když v roce 2011 koupila firmu Chladící věže Praha – největšího o výrobce chladících věží pro jaderné a tepelné elektrárny ve střední a východní Evropě. Očekávaný nárůst zakázek do Ruska však překazil pokles tamní ekonomiky.

V roce 2013 navíc firma přišla o zakázku na stavbu věží pro elektrárnu Kozienice, jelikož polské straně vadil ruský vlastník (vlastnickou strukturou společnosti se měly zabývat i zpravodajské služby). Nepříznivé stanovisko se nepodařilo zvrátit ani české ambasádě ve Varšavě, která za projekt lobbovala. Po těchto neúspěších společnost postihly finanční problémy a v roce 2016 zkrachovala.

MSA

Firma sídlící v Dolním Benešově, jejíž tradice sahá až do 19. století, se do plného ruského vlastnictví dostala v roce 2006 (firma byla již od své privatizace v roce 1992 akciovou společností), kdy se stala součástí skupiny RIMERA GROUP, kontrolované ruskou firmou na výrobu potrubí (včetně těch plynovodních) ČTPZ.

Firma se zabývá výrobou armatur využívaných v ropném průmyslu, při přepravě ropy a také v jaderných elektrárnách. Nejen kvůli svému majiteli, ale také kvůli dlouhodobé tradici (MSA dodávala armatury Rosatomu již v 80. letech) se výrazně zaměřuje na ruský trh. Mezi lety 2009 a 2016 se například podílela na stavbě Novovoroněžské jaderné elektrárny.

Podle údajů z roku 2014 firma vyváží do 55 zemí světa. V roce 2015 například získala zakázku v hodnotě 100 mil. Kč. na dodávku kulových kohoutů pro saudskoarabskou ropnou společnost Saudi Aramco. Dále také získala zakázku na stavby v Íránu a spekuluje se o jejím její zapojení do stavby jaderné elektrárny El Dadá v Egyptě.

Pilsen Steel

Metalurgicko-strojírenská společnost se zabývá výrobou výkovků a odlitků. Firma vznikla roku 2007 spojením částí společností Škoda JS, Škoda Kovárny a Škoda Hutě, které od firmy Škoda Holding koupila ruská společnost OMZ již v roce 2004. Špatně prosperující firmu následně odkoupila United Pilsen S.A. vlastněná ruskou společností BUMMAŠ podnikatele Igor Samiše.

Finanční situace firmy se však nezlepšila a v roce 2012 firma upadla do insolvence. Její další fungování zajistila půjčka od investiční skupiny KKCG (Karel Komárek) a ruské státní banky Vneshnekonombank (VEB). Jedna z motivací pro pomoc Pilsen Steel měla údajně být obava, že krach ruské společnosti by poškodil ruské firmy při tendru na dostavbu Temelína.

Kontrolu nad společností převzala v roce 2013 společnost Pilsen Toll s.r.o. vlastněná ruskou státní společností Vneshekonombank („VEB Kapital“). Po oddlužení a restrukturalizaci začala firma opět normálně fungovat, jenže v roce 2015 a 2016 dostala pokuty za nedodržování ekologických standardů, což nepřispívá její finanční kondici.

Německo

Schmolz+Bickenbach

Německo-švýcarský výrobce oceli je od roku 2013 spolu-vlastněný Wiktorem Wekselbergem a jeho investiční společností Renova (drží 40,46 %). Firma patří mezi největší světové výrobce válcovaných profilů, kovových kusů nereze a strojírenské a nástrojové oceli. Wekselberg byl v rokce 2015 4. nejbohatším Rusem.

HBL-Holding

Relativně malá společnost vyrábí a dodává výrobky z oceli. Od roku 2008 je v 100% vlastnictví konglomerátu Mechel OAO,  který vlastní Igor Zyuzin. Tento majitel dále podniká v oblasti metalurgie, strojírenství, těžbě uhlí a železné rudy. Za rok 2015 je Mechel 6. největším ruským producentem a 74. ve světových žebříčcích.

Loděnice Wismar und Rostock-Warnemünde

Loděnice v Rostocku v roce 2008 od norské společnosti STX Europe za 249 milionů eur koupil fond FLC West, jenž spadá pod ruským státem vlastněný koncern OAC (United Aircraft Corporation). Firma se však následně dostala do problémů a musela vyhlásit insolvenci. Podnik pak v roce 2009 za 40,5 milionů eur koupil syn šéfa Gazpromu a vedoucí moskevské kanceláře Nordstreamu Witali Jussufow.

Stojí za zmínku, že v roce 2014 byly loděnice, co se týče počtu zaměstnanců, 3. největšími loděnicemi v Německu.

V roce 2016 nakonec došlo k odprodeji loděnic čínské firmě Genting Hong Kong. Celý prodej byl přitom doprovázen vyšetřováním, ve kterém byli jednatelé FLC West obviněni z praní peněz. Andrej Burlakow, který FLC WEST reprezentoval, byl v Rusku zatčen, propuštěn a následně zavražděn.

Spekulace o nepodařené akvizici

Oleg Děripaska se v roce 2008 snažil získat 5% podíl ve strojírenském koncernu ThyssenKrupp. V Německu Děripaska vlastní necelých 10% stavební společnosti Hochtief.

Polsko
Huta Częstochowa, Stocznia Gdańska

Polsko je zcela závislé na dovozu ropy ze zahraničí, ale v posledních letech se aktivně snažilo o diverzifikaci zdrojů a přepravních tras. Zatímco v roce 2012 dováželo 97 % ropy skrze ropovod Družba, dnes již využívá i novou infrastrukturu. Díky tomu si mimo jiné vytvořilo manévrovací prostor pro diskusi o nových smluvních podmínkách.

Slovensko

Omega Investment

Omega Investment je developerská firma ovládaná bývalým ministrem hospodářství Ludovitom Čermákem a rusko-kazašskými investory. Jednatelem je mimo jiné Evgenij Zhulanov, podnikatel s údajným propojením na Konstantina Malofeeva, ruského oligarchu blízkého Kremlu.

Podle ruského portálu RBC Evgenij Zhulanov a Konstantin Malofeev dříve podnikali v rámci projektu na mobilní telefony.

W5 Slovakia s.r.o.

Tato společnost sídlí v Bratislavě a vlastníkem je Sergej Chepinog, který společně s Annou Chepinoga vlastní i SEAN s.r.o. se sídlem v Bánské Bystrici. Firma je držitelem licence v profesionálním kickboxingu W5 a zabývá se organizací kickboxingových turnajů a letních táborů, především v Rusku, na Balkáně a na Slovensku.

Ochrana před zahraničními investicemi

Rakouský model

Rakousko má systém ochrany firem před nechtěným převzetím ošetřený zákonem z roku 2011 - tzv. Ausenwirtschaftsgesetz. Zákon vyžaduje schválení rakouským Ministerstvem hospodářství v případě akvizic podílů nad 25 % ve firmách v určitých strategických odvětvích (a s prodejem vyšším než 700 000 eur ročně). Strategické sektory zahrnují obranné a bezpečnostní služby, veřejný pořádek, veřejné a krizové služby. Dále se tyto podmínky vztahují na nemocnice, záchranné zdravotnické služby, požární ochranu, civilní ochranu, dodávky energie a plynu, zdroje vody, telekomunikace, železnice či různé typy škol včetně předškolních zařízení.

Je nutné zdůraznit, že regulace se nevztahuje na firmy vlastněné občany EU, Evropského hospodářského společenství a Švýcarska. Ministerstvo navíc může režim schvalování rozšířit v případě, že je ve společnosti z uvedených teritorií zapojena osoba s min. 25% podílem, zásadním vlivem nebo hlasovacím právem.

Postup schvalování trvá jeden měsíc. V případě hlubšího průzkumu se tato doba může prodloužit o další dva měsíce. Žádost o schválení musí být předložena před uzavřením nákupu. Pokud Ministerstvo hospodářství rozhodnutí nevydá, je možné považovat transakci za schválenou.

Úmyslné porušení zákona může být potrestané odnětím svobody až na tři roky. Porušení z nedbalosti se trestá odnětím svobody až na jeden rok nebo pokutou do výšky až 360 denních sazeb.

Podle neoficiálních informací byla tato legislativa iniciována poté, co saudsko-arabská státní investiční společnost International Petroleum Investment Company (IPIC) – akcionář v rakouské ropné a plynárenské firmě OMV, začala zvažovat zvýšení svého podílu na alespoň 25 %, aby získala blokující menšinu.

Současné návrhy na zpřísnění

Vládní strana SPÖ se ve svém návrhu předvolebního programu (parlamentní volby proběhnou 15. října) vyjádřila pro zpřísnění regulace směrem k přísnější definici strategicky důležitých firem a k ochraně před jejich převzetím vlastníky mimo EU. Důvodem je vývoj v Německu a snahy čínských investorů získat firmy se specifickým, především technickým, know-how.

SPÖ argumentuje tím, že telekomunikace, zásobování a další infrastruktura byly dlouhodobě rozvíjeny na náklady státu a tím pádem má být zachovaný přístup veřejnosti k ziskům z těchto investic. U dopravy a dodávek vody navrhuje zachování ve státním vlastnictví a pro plyn a elektřinu zřízení společnosti podle vzoru ASFINAG, která v současné době spravuje dopravní infrastrukturu.

V oblasti hi-tech firem si SPÖ uvědomuje potřebu reagovat na čínskou akvizici firmy FACC (letecké technologie). Požaduje ochranu technologických společností a prevenci transferu technologií mimo Rakousko nebo alespoň EU. Důvodem je, že velká část špičkových rakouských firem čerpá ze spolupráce s veřejně financovanými univerzitami a z podpory státu.

Zákon podle SPÖ „potřebuje změnu, která přesně určí, kdy se jedná o společnost se strategicky důležitými technologiemi a kdy je ve veřejném zájmu, aby tato firma zůstala v rakouském nebo alespoň evropském vlastnictví.“

Finský model

Kontrolu zahraničního FDI ve Finsku řeší Act on the Monitoring of Foreign Corporate Acquisitions in Finland (172/2012), který nahradil původní zákon z roku 1992. Důvodem ke změně bylo rozšíření možností státu kontrolovat zahraniční FDI.

Cílem zákona je monitorovat zahraniční investice do oblastí národního zájmu – obrany, bezpečnosti dodávek surovin a jiných oblastí klíčových pro fungování společnosti (infrastruktura, komunikace), a v případě potřeby jim zamezit. Sledované jsou přitom akvizice, při nichž zahraniční kupec získá více než 10% kontrolu nad orgánem činícím rozhodnutí ohledně směřování společnosti. Orgánem udělujícím společnostem povolení k akvizici je Ministerstvo hospodářství a zaměstnanosti(to si může vyžádat odborné posudky od dalších institucí). Pokud však ministerstvo shledá, že akvizice může ohrozit národní zájmy, předá celou věc vládě, která učiní definitivní rozhodnutí.

Po kud zahraniční FDI neohrožuje národní bezpečnost, musí být ministerstvem schválena. V případě akvizice v oblasti obranného průmyslu (resp. všechny entity dodávající zboží a služby finským ozbrojený silám) a výroby předmětů dvojího užití (double-use) musí být monitorovány všechny zahraniční společnosti.

V případě civilního sektoru se monitoring týká pouze společností, která mají sídlo mimo EU/EFTA.